6.5.1Závislý infinitiv
Infinitiv často ve větě nestojí samostatně, ale je závislý na jiném slovním druhu.a)na sloveseEs begann zu schneien.Začalo sněžit.b)na podstatném jméněIch hatte keine Zeit aufzuräumen.Neměla jsem čas uklidit.c)na přídavném jméněEs ist nicht leicht, alles gut zu machen.Není snadné udělat vše dobře.Závislý infinitiv stojí na konci věty a ve většině případů mu předchází zu. U sloves s neodlučitelnou předponou se zu píše samostatně, u sloves s odlučitelnou předponou se vkládá mezi předponu a sloveso (stejně jako ge- u perfekta).Ve spojení s některými slovesy se zu vynechává, tehdy hovoříme o tzv. prostém infinitivu.Prostý infinitiv se používá:a)po způsobových slovesech, kromě wissenSie müssen noch arbeiten.Musí ještě pracovat.b)po slovesech smyslového vnímáníjako sehen, hören, spüren, fühlenWen siehst du kommen?Koho vidíš přicházet?c)po slovesech bleiben, lassenBleib stehen!Zůstaň stát!d)po slovesech vyjadřujících pohybjako gehen, fahren, kommen, fliegenIch gehe schlafen.Jdu spát.e)po slovesech lernen, lehren, helfen, heißenpokud je infinitiv rozvitý, stojí většinou s „zu“Wir lernen Ski fahren.Učíme se lyžovat.Ich lerne, langsam und deutlich zu sprechen.Učím se mluvit pomalu a zřetelně.f)po slovese brauchenlze i s „zu“Du brauchst nicht (zu) lügen.Nemusíš lhát.
