6.3.1Přítomný čas

Tvar přítomného času je stejný pro všechny osoby i obě čísla. Nejčastěji se tvoří připojemím koncovky -er ke kmeni (infinitivní koncovka -e se odtrhuje).jeg leser, hun jogger, vi spiser, dere sitterPokud je infinitiv zakončen na přízvučnou samohlásku, připojujeme pouze koncovku -r.jeg har, du ser, de får, det blirVýjimkou je sloveso si. Tvar přítomného času je sier, připojujeme tedy plnou koncovku, ačkoli infinitiv končí na přízvučnou samohlásku.Několik sloves má nepravidelný tvar přítomného času, zpravidla kratší než příslušný infinitiv.
infinitiv přítomný čas význam
være er být
gjøre gjør dělat
spørre spør ptát se
tørre tør odvážit se
vite vet vědět