Grammaire

Časování slovesa AVOIR - Tu as trois fils ? - Non, j'ai deux filles.
Jednotné číslo Množné číslo
1. os. j'ai ʒe nous avons nuzavɔ̃
2. os. tu as tya vous avez vuzave
3. os. il a ila / elle a εla ils ont ilzɔ̃ / elles ont εlzɔ̃
Všimněte si výslovnosti 3. osoby množného čísla. Tvar ont vážeme se zájmenem, takže zazní zɔ̃. Nepleťte si jej tedy s tvarem slovesa être – sont sɔ̃.
Určitý člen Le mari de Mia aime la musique. Les Italiens sont très gentils.
jednotné číslo množné číslo
mužský rod ženský rod elize mužský a ženský rod
le lə la la l' l les le
Tvar určitého členu stojícího před podstatným jménem v jednotném čísle začínajícím na samohlásku nebo němé h se zkracuje, dochází k tzv. elizi. Člen a následující podstatné jméno přečteme jedním dechem jako jedno slovo. le mari ləmaʀi; la fille lafij; l'ami lami; l'amie lami V množném čísle je tvar určitého členu shodný pro oba rody. Koncové s se kvůli vázání vysloví jako z před samohláskou nebo němým h. les amies lezami; les enfants lezɑ̃fɑ̃ Užití Jak už název napovídá, určitý člen stojí před podstatnými jmény, která jsou známá z kontextu a jejichž identita je nám známá. Où sont les enfants ?Kde jsou děti? víme, o které děti se jedná Et le match, c'est à quelle heure ?A v kolik hodin začíná zápas? konkrétní zápas Ils regardent les photos de la soirée.Dívají se na fotky z večírku. konkrétní fotky z konkrétního večírku Typické je použití určitého členu, když podstatné jméno určíme pomocí přivlastňovací předložky de (od, čeho, čí). Vous pouvez me donner le numéro de votre mari ?Můžete mi dát číslo na vašeho manžela? C'est le thé de Jean ?To je Jeanův čaj? Le professeur de français est très drôle.Profesor francouzštiny je velmi zábavný. jeden konkrétní, ne každý Určitý člen klademe před podstatná jména označující obecný typ, určitou konkrétní skupinu osob nebo určitou konkrétní věc, skutečnost, konkrétní druh instituce ap. Je vais à la bibliothèque.Jdu do knihovny. knihovna jako typ zařízení Christine va chez le dentiste.Christine jde k zubaři. lékařská odbornost Ils regardent la télé.Dívají se na televizi. Les Françaises sont belles.Francouzky jsou krásné. obecná charakterizace Tu aimes jouer à la pétanque ?Hraješ rád pétanque? druh sportu Tu joues de la guitare ?Hraješ na kytaru? druh hudebního nástroje
Neurčitý člen Tu prends un café ? J'ai une amie suisse sur Facebook.
jednotné číslo množné číslo
mužský rod ženský rod mužský a ženský rod
un œ̃ une yn des de
Neurčitý člen a za ním stojící podstatné jméno přečteme jedním dechem jako jedno slovo. Stejně jako u určitého členu respektujeme vázání. un Belge œ̃bεlʒ; un Américain œ̃nameʀikε̃; une collègue ynkɔlεg; une Espagnole ynεspaɲɔl des invités dezε̃vite; des ordinateurs dezɔʀdinatøʀ Užití Klademe ho před podstatná jména označující osoby nebo věci, které nejsou specifikovány, jsou nám dosud neznámé. Jeho použití je blízké neurčitému zájmenu nějaký. Tu as des Français sur ton Facebook ?Máš na svém Facebooku nějaké Francouze? Tvary jednotného čísla neurčitého členu se shodují s číslovkou jeden/jedna. Je voudrais une pizza.Chtěl bych jednu pizzu. J'organise une soirée.Pořádám večírek. jeden Tu as un numéro de portable ?Máš mobil? dosud neprozrazené číslo Tu as une photo de ta copine ?Máš fotku své přítelkyně? jednu, nějakou / nějakou jednu
Přivlastňovací zájmena Přivlastňovací zájmena, která klademe před podstatné jméno, nazýváme nesamostatná (ve francouzštině jsou to přivlastňovací přídavná jména adjectifs possessifs). Protože sama určují podstatné jméno, není třeba použít člen. Přivlastňovací zájmena se totiž řadí k tzv. determinantům, které klademe před francouzská podstatná jména. un enfant – mon enfantdítě – mé dítě les enfants – mes enfantsděti – mé děti Tvoření
jednotné číslo množné číslo
mužský rod ženský rod oba rody
mon mɔ̃ můj ma ma moje mes me mí/mé
ton tɔ̃ tvůj ta ta tvoje tes te tví/tvé
son sɔ̃ jeho/její sa sa jeho/její ses se jeho/její
notre nɔtʀ náš notre nɔtʀ naše nos no naši/naše
votre vɔtʀ váš votre vɔtʀ vaše vos vo vaši/vaše
leur lœʀ jejich leur lœʀ jejich leurs lœʀ jejich
Stejně jako v češtině se shodují v osobě s tím, komu se přivlastňuje (já, ty, on ap.). Zato v rodě a čísle se shodují s tím podstatným jménem, které přivlastňovací zájmeno rozvíjí (dům, kolo, rodiče ap.). ma soiréemůj večírek son caféjeho/její káva leurs parentsjejich rodiče Pozor: Před podst. i příd. jmény ženského rodu, která začínají samohláskou nebo němým h, se kvůli zajištění plynulé výslovnosti používají tvary mužského rodu mon, ton, son: mon adresse, ton émission, son heure Ve 3. osobě jedn. čísla má francouzština na rozdíl od češtiny stejný tvar pro oba rody: son frèrejeho/její bratr son adressejeho/její adresa Přivlastňuje-li se podmětu, užíváme v češtině zvratné zájmeno svůj, svá..., ale ve francouzštině vždy přivlastňovací zájmeno příslušné osoby: J'adore mes filles.Zbožňuju své dcery. Tu adores tes filles ?Zbožňuješ své dcery? Il adore ses filles.Zbožňuje své dcery. Ale: Il adore vos filles.Zbožňuje vaše dcery. Francouzi používají přivlastňovací zájmena častěji než Češi. Platí to zejména u rodinných vztahů, kde ho použijeme vždy. Ma mère travaille à la radio.(Moje) matka pracuje v rádiu.
Přivlastňování pomocí předložky de Chceme-li specifikovat vlastnictví nebo příslušnost věci, použijeme předložku de (čí). les photos de PaulPaulovy fotky Le mari de Géraldine est informaticien ?Géraldinin muž je programátor?