Prononcez bien

Polosouhlásky Polosouhlásky (či polosamohlásky) jsou hlásky, které nevyslovujeme naplno. Sousedí s některou samohláskou, s níž tvoří jeden celek, jednu slabiku. wa Rty našpulíme, jako bychom chtěli vyslovit u, rychle však přejdeme do a. Zazní tedy polosouhláska podobná anglickému w. Zapisuje se jako oi, méně často jako oy. soir swaʀ; moi mwa; voilà vwala wε̃ V tomto případě po w následuje otevřené nosové ε̃. Píšeme totiž oin a jak víme, in se vysloví jako ε̃. loin lwε̃; moins mwε̃; coin kwε̃ ɥi Zde zazní temné y přecházející v ostré i. V psané podobě je to ui, případně uy. je suis ʒəsɥi; aujourd'hui oʒuʀdɥi; cuisse kɥis; huit ɥit; Vuitton vɥitɔ̃ Nepleťte si ui s oui. U oui zazní wi (ou je totiž u). A připomínáme, že ui, které následuje po souhlásce g, je pouze pravopisná záležitost sloužící k zachování hlásky g: Guillaume gijɔm. j Polosouhlásku i nebo y, za kterou následuje samohláska nebo nosovka, čteme jako j. quartier kaʀtje; derrière dεʀjεʀ; direction diʀεksjɔ̃; nationalité nasjɔnalite; étudiant etydjɑ̃ Stejná pravidla platí i v případě rytmických celků, tedy významově souvisejících slov, která vyslovíme najednou. Nemusíte se bát, mnoho jich ve francouzštině nenajdeme. il y a ilja