Grammar

Nepravidelná slovesa Nepravidelná slovesa (irregular verbs) jsou základem tvoření některých důležitých časů v angličtině a mnoho z nich patří též mezi nejfrekventovanější anglická slovesa. Nepravidelnosti se projevují ve tvarech času minulého - Past Tense (PT) a příčestí minulého/trpného - Past Participle (PP). Tvary příčestí trpného se typicky vyskytují (jak název napovídá) v trpném rodě a dále při tvoření čau předpřítomného ap. Více Čas předpřítomný v Lekci 12 a Trpný rod v Lekci 13. Tvary těchto sloves je dobré se učit průběžně již při osvojování nových slovíček! Je totiž nutné si při tvoření daného času včas uvědomit, že je příslušné sloveso nepravidelné a užít jeho správný nepravidelný tvar. Nepravidelných sloves je několik desítek. V kvalitních slovnících bývají většinou označena (hvězdičkou ap.). Jejich přehled najdete v příloze této učebnice nebo také na konci každého dobrého slovníku. Pro začátek je nutné se naučit několik běžných nepravidelných sloves, bez kterých se v angličtině prakticky neobejdete. Snadná na zapamatování jsou slovesa, která mají stále stejný tvar ve všech časech (infinitive, Past Tense - PT i Past Participle - PP). Stále stejný tvar mají například tato nepravidelná slovesa: bet (vsadit), burst (prasknout), cast (vrhnout), cost (stát), cut (řezat), hit (udeřit, zasáhnout), hurt (ublížit, zranit), let (nechat), put (dát, položit), quit (skončit), set (nastavit), shut (zavřít), slit (rozříznout), split (rozštěpit), spread (roztáhnout), thrust (vrazit). Tvar nemění i některá slovesa od nich odvozená předponou, např.: upset, broadcast. Mnoho nepravidelných sloves má více významů, na které je dobré se podrobněji podívat do slovníku. V následujícím přehledu uvádíme jen základní významy. Běžná nepravidelná slovesa:
Infinitive PT (Past Tense) PP (Past Participle)
be biː být was wɒz/were wɜː been biːn
become bɪˈkʌm stát se became bɪˈkeɪm become bɪˈkʌm
begin bɪˈgɪn začít began bɪˈgæn begun bɪˈgʌn
break breɪk rozbít, zlomit broke brəʊk broken brəʊkən
bring brɪŋ přinést brought brɔːt brought brɔːt
buy baɪ koupit bought bɔːt bought bɔːt
come kʌm přijít came keɪm come kʌm
do duː dělat did dɪd done dʌn
drink drɪŋk pít drank dræŋk drunk dræŋk
eat iːt jíst ate eit eaten ˈiːtən
fall fɔːl spadnout fell fεl fallen ˈfɔːlən
feel fiːl cítit felt fεlt felt fεlt
find faɪnd najít found faʊnd found faʊnd
forget fəˈgεt zapomenout forgot fəˈgɒt forgotten fəˈgɒtən
get gεt dostat got gɒt got gɒt AmE gotten gɒtən
give gɪv dát gave geɪv given ˈgɪvən
go gəʊ jít went wεnt gone gɒn
have hæv mít had hæd had hæd
hear hɪə slyšet heard hɜːd heard hɜːd
keep kiːp držet, nechat si kept kεpt kept kεpt
know nəʊ vědět knew njuː known nəʊn
leave liːv odejít, nechat left lεft left lεft
lose luːz ztratit, prohrát lost lɒst lost lɒst
make meɪk udělat made meɪd made meɪd
meet miːt potkat met mεt met mεt
run rʌn běžet ran ræn run rʌn
read riːd číst read red read red
see siː vidět saw sɔː seen siːn
sell sεl prodat sold səʊld sold səʊld
send sεnd poslat sent sεnt sent sεnt
sit sɪt sedět sat sæt sat sæt
sleep sliːp spát slept slεpt slept slεpt
speak spiːk mluvit spoke spəʊk spoken ˈspəʊkən
spend spεnd strávit spent spεnt spent spεnt
steal stiːl ukrást stole stəʊl stolen ˈstəʊlən
stand stænd stát stood stʊd stood stʊd
take teɪk vzít took tʊk taken ˈteɪkən
tell tεl říct told təʊld told təʊld
think θɪŋk myslet thought θɔːt thought θɔːt
wake weɪk vzbudit woke wəʊk woken ˈwəʊkən
win wɪn vyhrát won wʌn won wʌn
write raɪt psát wrote rəʊt written ˈrɪtən
Minulé tvary slovesa be dle jednotlivých osob jsou uvedeny v následující sekci. 3. tvar (PP) slovesa get je v americké angličtině gotten. (Podobně jako u forget.) Pozor na výslovnost minulého času (PT) a příčestí (PP) slovesa read. Píše se sice stále stejně, ale vyslovuje se v těchto časech jinak - rεd!

I v nepravidelných slovesech jsou jisté podobnosti, které lze užít k jejich zapamatování. Srovnejte třeba tvary sloves come a become. Liší se pouze předponou. Stejně tak se chová mnoho sloves odvozených z nepravidelných sloves předponou jako třeba: stand a understand, take a mistake. Podobné jsou ale také tvary sloves send a spend, bring a think či break a speak.

Čas minulý prostý Past Simple popisuje hlavně děj jasně vymezený v minulosti, který je ukončený a nemá přímý následek v přítomnosti. Může vyjadřovat i vlastnost či stav v minulosti. Často se pojí s výrazy popisujícími minulost jako: yesterday, last night, last week, an hour ago, the other day, this morning ap. Např.: I looked at her.Podíval jsem se na ni. She called an hour ago.Volala před hodinou. We talked about you yesterday.Mluvili jsme včera o tobě. He asked me for it the other day.Nedávno mě o to žádal. Oznamovací kladné věty U pravidelných sloves (Regular verbs) se tvoří koncovkou -ed za slovesem. Koncové -y v infinitivu slovesa se potom mění na -ied (pokud se před ním nevyskytuje samohláska). Např.: I tried it. (try)Zkusil jsem to. She married him last year. (marry)Vzala si ho loni (za muže). (Všimněte si zde podobnosti s připojováním -s a -ies u času přítomného prostého.) Pro zachování výslovnosti dochází ke změně pravopisu. Zdvojuje se koncová souhláska po přízvučné samohlásce. Např.: stop - stopped, nod - nodded, fit - fitted ap. Slovesa končící v infinitivu na -e přibírají jen koncové -d. (Nezdvojuje se e.) Např.: She died. (die)Zemřela. We hoped so. (hope)Doufali jsme, že ano. Pozor na výslovnost koncovek -ted -tɪd a -ded -dɪd. Např. started staːtɪd, nodded nɒdɪd ap. Ostatní koncovky -ed se vysloví pouze jako t (po f, k, p, s, sh, c, ch) či d (po b, v, g, z, i, j, l, m, n, r, y). Např. stopped stɒpt, worked wɜːkt, stayed steɪd ap. U nepravidelných sloves se užije druhý tvar slovesa - PT. (Viz předchozí tabulka.) Např.: We went there last night. (go)Šli jsme tam včera večer. We had problems. (have)Měli jsme problémy. I fell and broke my leg. (fall, break)Spadl jsem a zlomil si nohu. We found it. (find)Našli jsme to. I got up early this morning. (get)Dnes ráno jsem vstal brzy. She kept it. (keep)Nechala si to. I knew that. (know)Věděl jsem to. He left an hour ago. (leave)Odešel před hodinou. Sloveso be v minulém čase má jako jediné různé nepravidelné tvary v různých osobách! Jsou to tyto:
I was wɒz byl jsem we were wɜː byli jsme
you were wɜː byl jsi you were wɜː byli jste
(s)he/it was wɒz on(a) byl(a)/to bylo they were wɜː oni byli/ony byly
Poznámka: Tvar was a were mají též nepřízvučnou (slabou) výslovnost wəz a wə. Tedy jen 1. a 3. osoba jednotného čísla má tvar was. Ostatní mají tvar were. Např.: I was glad.Byl jsem rád. She was very tired.Byla moc unavená. How was your day?Jaký jsi měl den? We were there last week.Byli jsme tam minulý týden. They were at home.Byli doma. Zápor slovesa be se tvoří pomocí not za jeho minulým tvarem. I zde dochází ke stahování tvarů: was not na wasn't ˈwɒzənt a were not na weren't wɜːnt. Např.: I wasn't ready.Nebyl jsem připravený You weren't there.Nebyl jsi tam. She wasn't glad.Nebyla ráda. They weren't there.Nebyli tam. Otázka s be se tvoří jednoduše opět pomocí obrácení slovosledu. Např.: Was I right?Měl jsem pravdu? Were you there last night?Byl jsi tam včera večer? Was she glad?Byla ráda? Was it necessary?Bylo to nutné? Were they angry?Byli naštvaní? Otázka a zápor u ostatních sloves se tvoří obdobně jako v čase přítomném prostém, ale místo opisného tvaru do se užije u všech osob minulý tvar DID. V záporu je pak minulý tvar did not či stažený didn't. Nepravidelná slovesa v záporu a otázce ve spojení s did a didn't se chovají stejně jako slovesa pravidelná, protože zde již mají tvar infinitivu. V otázce tedy např.: Did I wake you up?Vzbudil jsem tě? Did she come?Přišla? Did they ask you for it?Požádali tě o to? What did you do yesterday?Co jsi dělal včera? Zápor se tvoří vždy pouze pomocí didn't (či did not) před slovesem. Např.: I didn't know about that.Nevěděl jsem o tom. She didn't want it.Nechtěla to. We didn't agree.Nesouhlasili jsme. Všimněte si, jak se i zde tvoření minulého času chová analogicky jako tvoření času přítomného prostého. Pouze se místo don't či doesn't užije všude didn't. Otázka na podmět se tvoří bez použití tvaru pomocného slovesa did a to pouze pomocí tázacího zájmena a tvaru minulého času příslušného slovesa. Např.: Who told you that?Kdo ti to řekl? Who did that?Kdo to udělal? What caused the problems?Co ty problémy způsobilo? Zápor lze také utvořit (jako v čase přítomném prostém) pomocí záporných slov jako: never (nikdy), nobody (nikdo), nothing (nic), nowhere (nikde) ap. I wanted nothing.Nic jsem nechtěl. I met nobody.Nikoho jsem nepotkal. We never talked about it.Nikdy jsme o tom nemluvili. Jako jinde pak platí u otázek a záporu pravidlo o změně some... na any... ap. Např.: He wanted something. - He didn't want anything.; She told somebody. - Did she tell anybody?; I had some. - Did you have any? U záporných vět opět platí, že v anglické větě nelze zdvojovat zápor. Např.: I didn't do anything., I did nothing.Nic jsem neudělal. Způsobová slovesa v minulém čase Pozor! Místo způsobových sloves can, may, must je opět nutné užít jejich opisné tvary. Je však samozřejmě třeba je užít ve tvarech minulého času! Tedy:
can was/were able to = mohl(i), mohla, byl schopen, byli schopni
must had to = musel(i), musela
may was/were allowed to = mohl(i), směl(i), mohla, směla
Např.: I wasn't able to come.Nemohl jsem přijít. They weren't able to find it.Nemohli to najít. We had to wait there.Museli jsme tam čekat. You didn't have to wait.Nemusel jste čekat. She wasn't allowed to leave.Nesměla odejít. Žádné z těchto způsobových sloves se tedy nikdy nepojí s pomocným did ani didn't (podobně jako se nepojí s do a don't v přítomném čase prostém). Pro sloveso can lze užít v minulém čase tvar COULD kʊd. Pro zápor se užije jednoduše tvar could not či stažený tvar couldn't kʊdənt (nemohl ap.). Např.: He couldn't get up.Nemohl vstát. I couldn't help it.Nemohl jsem si pomoct. We couldn't stay there.Nemohli jsme tam zůstat. Běžněji se však COULD užívá v podmiňovacím způsobu stejně jako české mohl by(s) ap. Tedy pro vyjádření potenciální možnosti, žádosti, návrhu, výzvy atd. Např.: Could you help me?Mohl byste mi pomoct? Could I see it?Mohl bych to vidět? Viz též Podmiňovací “COULD” v Lekci 9.
“Before” vs. “ago” Při překládání časového před je třeba rozlišovat slova before bɪˈfɔː a ago əˈgəʊ! Before se užije, hovoříme-li o události, která nastala (či nastane) kdykoli před určitým okamžikem či dějem (specifikovaným bodem v čase). Ago se užívá, pouze pokud říkáme, jak dávno (zpět v čase odteď) se něco stalo. Before lze najít v různých časech, zatímco ago výhradně v časech minulých. Např.: Don't wake me before six.Nebuď mě před šestou. He got there before me.Dostal se tam přede mnou. ALE Např.: He was here an hour ago.Byl tady před hodinou. We met a few days ago.Potkali jsme se před pár dny.

Příslovce ago se vždy vyskytuje až ZA časovým údajem, k němuž se váže.

THERE WAS, THERE WERE V minulém čase (obdobně jako v přítomném) se o existenci či přítomnosti někoho či něčeho užívá nám známých tvarů There is ... a There are ..., ale tvar slovesa be se mění na minulý, tedy: There was ... resp. (v množném čísle) There were ... Zápor se opět utvoří pomocí not či no za tvarem slovesa be. Např.: There was a party last night.Včera byl večírek. There were five of us.Bylo nás pět. There was no time.Nebyl čas. There wasn't any rain yesterday.Včera nepršelo. There weren't any people.Nebyli tam žádní lidé. Při tvoření otázky se opět jen obrátí slovosled na: Was there ...? resp. Were there ...? Were there any problems?Byly nějaké problémy? How many people were there?Kolik lidí tam bylo? Was there any information about him?Byly o něm nějaké informace? Was there no other way?Nebyl žádný jiný způsob?
Nepřímý rozkaz pomocí “let” a “tell” Sloveso let lze v angličtině užít ve spojení s příslušným zájmenem v předmětovém pádě pro tvoření nepřímého rozkazu (třetí osobě) - tedy jako české ať. Např.: Let him call me.Ať mi zavolá. Let her ask somebody.Ať se někoho zeptá. Let them stay.Ať zůstanou. Let it rain!Ať zaprší! Záporný rozkaz třetí osobě se tvoří pomocí slova let, tvaru příslušného zájmena a částice not nebo pomocí don't let a zájmena před významovým slovesem. Např.: Let him not come.Ať nechodí. Let her not send it.Ať to neposílá. Don't let them do it.Ať to nedělají. Don't let anybody leave.Ať nikdo neodchází. Podobně jako let lze k vyjádření nepřímého rozkazu užít tell (říct) či ask (požádat). Pozor! Je však třeba mít na paměti, že u těchto sloves na rozdíl od let před významovým slovesem musí být infinitivní částice to (účelový infinitiv - aby, ať)! Např.: Tell him to do it.Řekni mu, ať to udělá. Ask her to call me.Požádej ji, ať mi zavolá. Pokud chceme pomocí tell, ask ap. vytvořit záporný rozkaz třetí osobě, užijeme nám již známý infinitivní zápor not to. Např.: Tell him not to come.Řekni mu, ať nechodí. Ask her not to do it.Požádej ji, ať to nedělá.
Výzvy pomocí “Let's” Zvolání vyzývající k činnosti se v angličtině tvoří pomocí formy: Let us ... velmi často užívané ve staženém tvaru Let's ... spolu s významovým slovesem. Např.: Let's go.Pojďme. Let's talk.Promluvme si. Let's hope that ...Doufejme, že... Zápor se opět tvoří pomocí not před významovým slovesem, tedy Let's not ... Např.: Let's not argue.Nehádejme se. Let's not waste time.Neplýtvejme časem. Let's not be late.Ať nepřijdeme pozdě.

Obrat: Let's say that ... se užívá stejně jako české Řekněme, že...

Datum Datum lze v angličtině číst a psát více způsoby. Lze uvést nejdříve jméno měsíce a poté číslo dne s tím, že před číslem se vysloví určitý člen. Tento způsob se užívá v americké, ale stále více i v britské angličtině. V americké angličtině je zvykem nevyslovovat určitý člen u čísla dne v měsíci. Např. April 5 - April the fifth; v americké angličtině April fifth Druhý způsob je britský. Uvede se nejdříve pořadové číslo dne v měsíci s určitým členem, poté předložka of a nakonec název měsíce. Např.: 6 September 2009 - the sixth of September two thousand (and) nine U letopočtů se obvykle čte zvlášť první a druhé dvojčíslí (jako 2 dvouciferná čísla). Např.: 1996 - nineteen ninety six 1620 - sixteen twenty 1066 - ten sixty six 1500 - fifteen hundred Někde lze užít i více možností (hl. tam kde je 3. cifra nula a dále po roce 2000). Např.: 1206 - twelve o əʊ six (twelve hundred and six) 1905 - nineteen o əʊ five (nineteen hundred and one) 2005 - twenty o əʊ five (two thousand and five) 2012 - twenty twelve (two thousand and twelve) Pokud chceme v angličtině specifikovat konkrétní desetiletí daného století, je třeba k základní anglické číslovce pro příslušné desítky přidat koncovku množného čísla -ies tj. twenties, thirties, forties, fifties, sixties, seventies, eighties, nineties. Např.: in the nineteen-ninetiesv devadesátých letech 20. století in the early seventieszačátkem sedmdesátých let in the late eighteen-eightieskoncem osmdesátých let 19. století Pokud chceme vyjádřit desetiletí číslem, stojí za příslušnou desítkou v angličtině koncovka množného čísla - ...s. Např.: 1990s, 1870s, in the 80s ap.

Kolikátého je dnes? (Jaké je datum?) je anglicky What's the date today?

Identifikační čísla Vícemístná identifikační čísla jako např. čísla pokojů, telefonní čísla, čísla SPZ ap. se v angličtině pro jednoduchost vyslovují většinou po jednotlivých cifrách. Např.: “room three five six”“pokoj 356 (tři sta padesát šest)” Pozor! Při vyslovování telefonních a jiných identifikačních čísel se většinou nula čte jako písmeno O (či slovo oh), vyslovuje se tedy əʊ! Pokud se v čísle po sobě opakuje stejná cifra vícekrát, lze před ní v angličtině užít při jejím vyslovování slovo double dʌbl (dvojitý) pro dvě stejné cifry nebo triple trɪpl (trojitý) pro tři stejné cifry. Např. 133777 - one double three triple seven 40555667 - four o triple five double six seven agent 007 - agent double o seven V angličtině se běžně před čísly místo slova number užívá zkratka No.

Zapamatujte si termín marital status (ˈmærɪtəl ˈsteɪtəs) - rodinný stav. Setkáte se s ním při vyplňování formulářů. Do kolonky se uvádí jeden z termínů: single (svobodný/svobodná), married (ženatý/vdaná), divorced (rozvedený/rozvedená), separated (žijící odděleně) či widowed (ovdovělý/ovdovělá).