1.2.1Přízvuk
Přízvuk (ударе́ние) je v ruštině velmi důležitý, někdy i významotvorný (писа́ть znamená psát, пи́сать ale čurat).Přesná pravidla na určení přízvuku neexistují. Přízvuk v ruštině je volný (může být na kterékoliv slabice - ма́ма, доска́, водоворо́т) a pohyblivý (může být na různých slabikách ve tvarech jednoho slova - сторона́, сто́рону, я плачу́, ты пла́тишь).Ruský přízvuk je oproti českému důraznější. Přízvučná samohláska se vyslovuje výrazněji a dlouze, nejedná se ale o českou délku.Hláska ё je vždy přízvučná. Většinou se píše (tiskne) jako е, tedy bez dvou teček. Označuje о a měkkost předchozí souhlásky.
