PozdravyPři setkánía)HEIhæiJde v současnosti o nejrozšířenější pozdrav. Původně byl poměrně neformální, ale dnes se používá téměř ve všech kontextech, např. i v obchodech, na úřadě atd. Pro neformální situaci se hodí i odvozené výrazy Heihei! a Heisan(n)!b)HALLOhɑˈlːuːHallo se používá v podobném významu jako častější Hei. Navíc je to rozšířený pozdrav při telefonování nebo v situacích, kdy na sebe mluvčí potřebuje upoutat pozornost.c)GOD DAGgu ˈdɑːgJde o poměrně formální výraz. Doslova sice znamená dobrý den, ale ve většině situací, ve kterých by byl tento český pozdrav odpovídající, volíme v norštině raději Hei! anebo Hallo!d)GOD MORGENgu ˈmoːrənDoslova dobré ráno. Pozdrav používame nejen ve formálním kontextu, ale i při rozhovoru s blízkými. V hovorové řeči je častý i zkrácený výraz Morn!moɳe)GOD KVELDgu ˈkvelDoslova dobrý večer. Podobně jako God dag! je tento výraz pociťovaný jako formální, a jeho použití je proto omezené. Mezi mladými lidmi se skoro nepoužíva.Při loučenía)HA DET BRAˈhaː de braːHa det bra! je velmi rozšířené neutrální rozloučení, které doslova znamená měj(te) se dobře. V méně formálním kontextu se zkracuje jen na Ha det!b)VI SEESvi ˈseːsPokud předpokládáme, že se s druhou stranou znovu setkáme, použijeme výraz Vi sees!Uvidíme se!. Pozdrav je možný i v neutrálním kontextu.c)PÅ GJENSYNpoː ˈjensʏːnJde o poměrně formální a v řeči nepříliš rozšířený výraz, který doslova znamená na shledanou. Nejvíce se používá v nápisech, například v zákaznických centrech, autobusech a podobně.
Zeměpisné názvy
Jeg kommer fra...
Jeg er...
Jeg er.../Jeg snakker...
Norgeˈnorge
nordmannˈnurmɑn
norskˈnoʂk
Sverigeˈsværie
svenskeˈsvenske
svenskˈsvensk
Danmarkˈdɑnmɑrk
danskeˈdɑnske
danskˈdɑnsk
Islandˈiːslɑn
islendingˈiːslenːiŋ
islandskˈiːslɑnsk
Englandˈeŋlɑn
engelskmannˈeŋəlskmɑn
engelskˈeŋəlsk
Tysklandˈtʏsklɑn
tyskerˈtʏskər
tyskˈtʏsk
Frankrikeˈfrɑŋkriːke
franskmannˈfrɑnskmɑn
franskˈfrɑnsk
Spaniaˈspɑːniɑ
spanjolspɑnˈjuːl
spanskˈspɑnsk
Italiaiˈtɑːliɑ
italieneritɑliˈeːnər
italienskitɑliˈeːnsk
Russlandˈrʉsːlɑn
russerˈrʉsːər
russiskˈrʉsːisk
Tsjekkiaˈtʃekːiɑ
tsjekkerˈtʃekːər
tsjekkiskˈtʃekːisk
Slovakiaʃluˈvɑːkiɑ
slovakʃluˈvɑːk
slovakiskʃluˈvɑːkisk
Polenˈpuːlən
polakkpuˈlɑkː
polskˈpuːlsk
Ungarnˈuŋgɑːɳ
ungareruŋˈgɑːrər
ungarskˈuŋgɑːʂk
NárodnostNárodnost můžeme v norštině vyjádřit jednak přídavným jménem (např. Jeg ernorsk.), jednak podstatným jménem (např. Jeg ernordmann). Jde o rovnocenné konstrukce. V běžné řeči je však častější první způsob, tj. vyjádření pomocí přídavného jména.Jeg er tsjekkisk/tsjekker.Jsem Čech.Er hun tysk/tysker?Je ona Němka?JazykTvary norsk, engelsk či tsjekkisk zároveň pojmenovávají i jazyk.Snakker han norsk?Mluví norsky?
Norové obvykle používají názvy zahraničních měst v takové podobě, která je typická pro příslušnou zemi, např. Praha, Wien, Warszawa, Moskva atd.