Výslovnost

1Výslovnost Norština nemá úředně stanovený standard spisovné výslovnosti. Důvodem je existence nejen dvou variant národního jazyka (respektive jeho psané formy), bokmålu a nynorsku, ale i velkého množství dialektů (samotní Norové ironicky poznamenávají, že v Norsku existuje pět milionů nářečí). Nejblíže ke statusu normované výslovnosti má tzv. standard østnorsk (standardní východní norština), která se používá v médiích nebo divadlech. Předkládané fonetické zásady proto odpovídají jejímu charakteru. Výslovnost norské abecedy
a ɑː i iː q kʉː y ʏː
b beː j jeː r ær z set
c seː k koː s es æ æː
d deː l el t teː ø øː
e eː m em u ʉː å oː
f ef n en v veː
g geː o uː w dobəltveː
h hoː p peː x eks
Norská abeceda začíná písmenem A a končí písmenem Å. Spojení od A do Z proto v norštině zní fra A til Å. Písmena c, q, w, x a z se vyskytují jen v cizích slovech.
1.1Samohlásky Norské samohlásky mohou být krátké nebo dlouhé (v přepisu výslovnosti je označujeme dvojtečkou). Samohláska se zpravidla vyslovuje dlouze, následuje-li po ní jen jedna nebo žádná souhláska, např. tid tiːd, bli bliː. Pokud následují dvě nebo více souhlásek, vyslovuje se samohláska krátce, např. komme komːe, norsk noʂk.
tid tiːd komme komːe
bli bliː norsk noʂk
Norština rozlišuje 9 samohlásek zapisovaných pomocí písmen a, e, i, o, u, y, æ, ø a å. a Vyslovuje se daleko více vzadu než české a zní temněji. ha hɑː; dag dɑːg; mat mɑːt e Krátké e se kvalitou velmi blíží českému. Dlouhé e je naopak mnohem uzavřenější, jakoby na půl cesty k i. V koncovkách -el, -en a er se může redukovat na oslabené e ə fest fest; leve leːve; teater teɑːtər i Krátké i se velmi blíží českému, dlouhé i je oproti češtině o něco uzavřenější. finne finːe; si siː; tid tiːd o Typickou výslovností písmene o je v norštině uˌ uː. Pokud je samohláska krátká, často se objevuje výslovnost o. Výslovnost oː není častá, ale také na ni narazíme. hos hus; pose puːse; koste koste; sove soːve u Vyslovujeme se zaokrouhlenými rty stejně jako německé přehlasované ü. putte pʉtːe; hus hʉːs; tusen tʉːsən y Hláska zvukově velmi podobná předchozí, rozdíl je pro Čechy těžko postřehnutelný. Vyslovuje se velmi vpředu a uzavřeně, stejně jako i, jen musíme zaokrouhlit rty. sykle sʏkle; by bʏː; syk syːk æ Vyslovuje se, jako bychom se chystali vyslovit a, ale místo toho řekneme e. Výsledek je na půl cesty mezi těmito dvě hláskami. verst væʂt; være væːre; nær næːr ø Výsledek je podobný německému přehlasovanému ö. høst høst; øre øːre; før føːr å Výslovnost je téměř stejná jako u českého o. åtte otːe; år oːr; få foː
1.2Dvojhlásky V norských slovech často narazíte na dvojhlásky zapisované jako ei, øy a au. ei Široké e přecházející do i. hei hæi øy Náročná dvojhláska začínající hláskou ø, potom se výslovnost uzavírá a posouvá více dopředu k ʏ. Rty jsou po celou dobu silně zaokrouhlené. høyre høʏre au Výchozím zvukem je široké e, výslovnost se následně uzavírá a posouvá mírně dozadu k ʉ, rty se v druhé části silně zaokrouhlují. august æʉgʉst
1.3Souhlásky Většina souhlásek je až na výjimky svou výslovností blízká češtině. p, t, k Pokud stojí na začátku (především přízvučné) slabiky, vyslovujeme je s přídechem (aspirací). på poː; tak tɑːk; kam kam r Vyslovuje se stejně jako české, v některých nářečích se však objevuje r ráčkované. Mezi variantami není žádný významový rozdíl. Přednímu r se říká rulle-r, ráčkovanému skarre-r. riktig rikti; lærer læːrer; Norge norge
1.4Hláskové skupiny egn regne ræinə; tegn tæin gj, gi, gy V jiných kombinacích se vyslovuje g. gjøre jøːre; gift jift; gyldig jʏldi -ig V této příponě se g vůbec nevyslovuje. vanlig vɑːnli; billig bilːi; mulig mʉːli hv, hj Pokud stojí hv nebo hj na začátku slova, h se v nich vůbec nevyslovuje. hva vɑ; hjemme jemːe ki, ky, kj Neobvyklá hláska, která se tvoří přibližně mezi českými hláskami j a ch. V některých oblastech se však začíná vytrácet a mnoho Norů ji nahrazuje hláskou ʃ. kino çiːnu/ʃiːnu; kyst çʏst/ʃʏst; kjøre çøːre/ʃøːre ld, nd V spojení ld a nd se d často nevyslovuje. skyld ʃʏl; land lɑn mm, tt, ap. Zdvojené souhlásky vyslovujeme prodlouženě, jako bychom chtěli vyslovit obě, ale neoddělujeme je, jen více protáhneme. komme komːe; sette setːe; snakke snɑkːe ng Tuto skupinu vyslovujeme jako takzvané nosové n, podobně jako v anglické příponě -ing nebo ve českém slově banka. konge koŋe; ting tiŋ; lenge leŋe rd, rl, rn, rt r je oslabené, špička jazyka je zvednutá nahoru. hvordan vuɖɑn; dårlig doːɭi; gjerne jæːɳe; kort koʈ rs r jako by zaniká, špičku jazyka zvedneme k patru a vyslovíme š. norsk noʂk; først føʂt; kurs kʉːʂ sj, ski, sky, skøy, skj Vyslovujeme jako š velmi podobné českému. V jiných než uvedených kombinacích vyslovujeme sk. sjelden ʃeldən; ski ʃiː; overskyet oːvəʂʏːet; skøyte ʃøʏte; kanskje kɑnʃe sl V některých dialektech (především na východě země) se tato skupina vyslovuje jako ʃl, zatímco jinde k tomuto zkreslení nedochází. Oslo uʃlu/uslu; sliten ʃliːtən/sliːtən; Slovakia ʃluvɑːkiɑ/sluvɑːkiɑ
2Retroflexní souhláska Z přehledu výslovnosti vyplývá, že hláska r se ve skupinách rd, rl, rn, rs a rt oslabuje a splývá s d, l, n, s nebo t do jednoho zvuku. V tomto případě hovoříme o tzv. retroflexní souhlásce. Tento typ výslovnosti se uplatňuje nejen v rámci jednoho uzavřeného slova (např. bort buʈ), ale vzniká i na hranici slov (např. Hva heter du? vɑ heːtəɖʉ).
3Přízvuk V norštině je přízvuk zpravidla na první slabice. Výjimkou jsou slova cizího původu, např. stasjon stɑˈʃuːn, telefon teleˈfuːn nebo betale beˈtɑːle (německá předpona be-). Přízvučné slabiky jsou dlouhé, nepřízvučné krátké. Přízvuk v přepisu výslovnosti označujeme symbolem '.
4Toném Norština jako jeden z mála evropských jazyků přiřazuje slovům konkrétní melodii, toném, jde tedy o tónový jazyk (tento rys je možné v našich podmínkách označit za vzácný, protože tónové jazyky jsou rozšířené především v oblastech subsaharské Afriky a jihovýchodní Asie). Právě přítomnost tonémů dodává norštině její charakteristickou zpěvnost a melodičnost, které si při poslechu ihned všimnete. Rozlišujeme toném 1 a toném 2. a)Toném 1 Realizuje se jako stoupavá intonace začínající na přízvučné slabice slova. Touto intonací vyslovujeme všechna jednoslabičná slova (hus, for, med). b)Toném 2 Počáteční tónová hladina je výše než obvykle, ihned však klesá, aby v druhé fázi opět stoupla. Tuto intonaci mohou mít jen slova nejméně dvojslabičná (hete, bare, like). Zpočátku se však tonémy nemusíte trápit, domluvíte se i bez nich. Všechno je otázkou cviku a pozorného poslechu nahrávek. Na tonémy v učebnici graficky neupozorňujeme. Je to z toho důvodu, že použití a charakter slovní intonace se liší oblast od oblasti, v některých dialektech se dokonce nevyskytuje vůbec.