Annas første år som student er nesten over. Hun har blitt kjent med nye folk, har lært mye på universitetet og vært flere interessante steder - både i Oslo og Bergen. Om ei uke skal hun til og med til Svalbard. Det hele startet for et par uker siden. Da Anna skulle til Bergen, traff hun Lars. Det var han som spurte henne om hun ikke ville dra til Svalbard. Anna nølte en stund, men til slutt sa hun ja. Hun spurte seg selv: “Når får jeg en annen anledning til å reise så langt nord for polarsirkelen?”
Annin první rok na univerzitě pomalu končí. Poznala se s mnoha novými lidmi, hodně se toho naučila a navštívila řadu zajímavých míst - jak v Oslu, tak i v Bergenu. Za týden pojede dokonce na Špicberky. Celé to začalo před pár týdny. Předtím než Anna odešla do Bergenu, potkala Larse. Byl to on, kdo se jí zeptal, zda nechce jet na Špicberky. Anna chvíli váhala, ale nakonec souhlasila. Zeptala se sebe samotné: Kdy dostanu další příležitost vycestovat tak daleko za polární kruh?
Anna og Lars flyr til Svalbard fra Tromsø. De ble enige om at de møtes i Tromsø på fredag ettermiddag. Lars reiser til Tromsø et par dager tidligere. Besteforeldrene til Lars kommer nemlig fra Nord-Norge. Han vil tilbringe et par dager med sin bestefar og sin bestemor. Før han dro nordover, hadde han ringt Anna.
Anna a Lars letí na Špicberky z Tromsø. Dohodli se, že se v Tromsø potkají v pátek odpoledne. Lars se vydal na cestu o pár dní dříve. Jeho prarodiče totiž pocházejí ze severního Norska. Pár dní chce strávit se svým dědečkem a babičkou. Předtím než vycestoval na sever, zavolal Anně.

Lars:
Hei, Anna! Har du allerede pakket kofferten din?
Lars: Ahoj Anno! Už sis sbalila kufr?
Anna:
Hei, Lars! Nei, det har jeg ikke. Det skal jeg gjøre i morgen.
Anna: Ahoj Larsi! Ještě ne. Mám to v plánu zítra.
Anna:
Jeg har nettopp snakket med foreldrene mine. De ba meg om ikke å reise dit.
Anna: Právě jsem si povídala s rodiči. Prosili mě, abych tam nejezdila.
Lars:
Hvorfor det?
Lars: Proč?
Anna:
De så en dokumentar om Svalbard i går. Begge to er overbevist om at det er et farlig sted. De sa at jeg burde passe meg for isbjørn.
Anna: Včera viděli dokument o Špicberkách. Oba jsou přesvědčení, že je to nebezpečné místo. Říkali, že bych se měla mít na pozoru před ledními medvědy.
Lars:
De trenger ikke å bekymre seg. Jeg kjenner ikke et mer fredelig og stillere sted enn Svalbard.
Lars: Nemusíš mít obavy. Neznám mírumilovnější a klidnější místo než Špicberky.
Anna:
Det håper jeg i hvert fall. Jeg er spent på hvordan det blir der.
Anna: V to každopádně doufám. Jsem zvědavá, jaké to tam bude.

Anna:
Når går flyet ditt?
Anna: Kdy ti to letí?
Lars:
Jeg tar ikke fly. Jeg ville egentlig ta fly til Tromsø, men jeg har så mye bagasje. Derfor bestemte jeg meg for Hurtigruten.
Lars: Neletím letadlem. Do Tromsø jsem chtěl původně letět, ale mám hodně zavazadel. Rozhodl jsem se proto jet Hurtigrutenem.
Anna:
Hvor lang tid tar reisen?
Anna: Jako dlouho trvá cesta?
Lars:
4 dager. Men det er verdt det.
Lars: Čtyři dny. Stojí to ale za to.
Det er fredag formiddag. Anna går om bord i flyet. Hun sitter ved vinduet og ser ut på havet, dype fjorder og den norske kysten. Hun ankommer Tromsø klokka 15:30. Lars sa at han skulle hente henne på flyplassen.
Je pátek dopoledne. Anna nastupuje do letadla. Sedí u okna a dívá se na moře, hluboké fjordy a norské pobřeží. Do Tromsø dorazí o půl čtvrté. Lars říkal, že ji vyzvedne na letišti.
Klokka er 15:45. Flyet landet for et par minutter siden. Anna henter bagasjen og kjøper seg kaffe og en vaffel. Med kaffen og vaffelen i hånda går hun til venterommet og leter etter en ledig plass. Alle plassene er dessverre opptatt. Så ser hun plutselig at noen vinker til henne. En eldre mann og en eldre kvinne hilser på henne. Hun har aldri sett dem før.
Je tři čtvrtě na čtyři. Letadlo před pár minutami přistálo. Anna si vyzvedne zavazadlo. Koupí si kávu a jednu vafli. S kávou a vaflí v ruce jde do čekárny a hledá volné místo. Avšak všechna místa jsou obsazená. Potom najednou spatří, že na ni někdo mává. Pozdraví ji nějaký starší muž a starší žena. Nikdy předtím je neviděla.

Kvinne:
Hei. Du er Anna, ikke sant?
Žena: Dobrý den. Vy jste Anna, že?
Anna:
Hei. Ja, det er jeg.
Anna: Dobrý den. Ano.
Kvinne:
Vi er Lars' besteforeldre. Lars kunne ikke komme. Hurtigruten er litt forsinket. Sjøen har vært uvanlig urolig de siste dagene. Så vi er her for å hente deg.
Žena: My jsme Larsovi prarodiče. Lars nemohl přijít. Hurtigruten má malé zpoždění.
Anna:
Det er så snilt av dere. Jeg håper at Lars har det bra.
Anna: To je od vás velmi milé. Doufám, že je Lars v pořádku.
Kvinne:
Ja, alt i orden. Vi snakket med ham før vi dro til flyplassen.
Žena: Ano, všechno je v pořádku. Mluvili jsme s ním, než jsme odjeli na letiště.
Kvinne:
Kan jeg hjelpe deg med bagasjen?
Žena: Můžu vám pomoct se zavazadlem?
Anna:
Nei, takk. Det går helt fint.
Anna: Ne, děkuji. To je v pořádku.
Lars og Anna møtes samme kveld.
Lars a Anna se potkají ještě téhož večera.

Lars:
Beklager at jeg ikke kunne hente deg.
Lars: Promiň, že jsem pro tebe nemohl přijet.
Anna:
Det gjør ingenting. Besteforeldrene dine er veldig snille. Jeg må takke dem for den varme velkomsten. Jeg visste ikke at familien din kommer fra Nord-Norge.
Anna: Nevadí. Tví prarodiče jsou moc milí. Musím jim poděkovat za vřelé přivítání. Nevěděla jsem, že tvoje rodina pochází ze severního Norska.
Lars:
Egentlig ikke. Besteforeldrene mine er ikke født her. De kom til Tromsø etter at de hadde bodd mange år på Vestlandet. Da de hadde giftet seg, flyttet de hit. Men mora mi er født her. Hun hadde imidlertid flyttet til Drammen før jeg kom til verden.
Lars: Vlastně nepochází. Prarodiče se tu nenarodili. Spoustu let žili v západním Norsku. Přestěhovali se sem až potom, co se vzali. Narodila se tu moje matka. Ta se však přestěhovala do Drammenu, než jsem přišel na svět.
Lars:
...likevel betrakter jeg Nord-Norge som mitt andre hjem.
Lars: Přesto považuji severní Norsko za svůj druhý domov.

Najděte v textu všechny věty, ve kterých se vyskytuje předminulý čas.