Grammatikk

Podmiňovací způsob Podmiňovací způsob tvoříme pomocí minulého času slovesa ville, za který připojíme sloveso v infinitivu. Jeg ville komme i morgen.Přišel bych zítra. Vi ville gjøre det.Udělali bychom to. De ville snakke med Bjørn.Chtěli by si popovídat s Bjørnem. Místo slovesa ville bychom v posledním příkladu mohli použít i spojení vil gjerne. De vil gjerne snakke med Bjørn.Chtěli by si popovídat s Bjørnem. Stejně tak modální slovesa skulle, kunne a burde mohou svými minulými tvary vyjadřovat podmiňovací způsob (burde dokonce i svým přítomným časem bør). Du skulle gå oftere til tannlegen.Měl bys častěji chodit k zubaři. Kunne jeg prøve det?Mohl bych to zkusit? Du burde/bør spise mer grønnsaker.Měl bys jíst více zeleniny.
Podmínková souvětí Jak nám už název napovídá, tento typ souvětí vyjadřuje podmínku, která musí být splněna, aby nějaký děj mohl nastat. Podmínková souvětí se skládají ze dvou částí: z hlavní a vedlejší věty. a)Vedlejší věta Vedlejší větu snadno rozpoznáte podle toho, že je uvedená buď spojkou hvis vis, om om, nebo dersom ˈdæʂom. Všechny tři spojky jsou synonymní, jejich český ekvivalentem je když, pokud. Vedlejší věta obsahuje podmínku. Hvis/Om/Dersom du kommer, ...Pokud přijdeš, ... Hvis/Om/Dersom jeg var deg, ...Kdybych byl tebou, ... Uvedené spojky můžeme vypustit. V tom případě však začínáme větu slovesem. Slovosled je stejný jako v otázce. Kommer du, ...Pokud přijdeš, ... Var jeg deg, ...Být tebou, ... b)Hlavní věta Hlavní věta naopak uvádí výsledek, děj, činnost, která nastane (případně nenastane) po splnění podmínky. Hvis/Om/Dersom du kommer, blir jeg glad.Když přijdeš, budu rád. Hvis/Om/Dersom jeg var deg, ville jeg gjøre det.Kdybych byl tebou, udělal bych to. Možná jste si všimli, že příkladové věty se odlišují svou stavbou (rozdílné slovesné časy v jednotlivých větách). Při tvorbě podmínkových souvětí totiž hraje podstatnou roli, do jaké míry je popisovaný děj reálný. Podmínkové souvětí I Tímto typem souvětí vyjadřujeme, co se stane, pokud budou určité podmínky v přítomnosti či v budoucnosti splněné. Jde o podmínku uskutečnitelnou. Du kan bli forkjølet hvis du går ut uten jakke.Můžeš prochladnout, pokud půjdeš ven bez bundy. Hun blir glad om du kommer på festen.Bude ráda, když přijdeš na oslavu. Dersom du vil, kan jeg hjelpe deg.Pokud chceš, mohu ti pomoci. Hvis Per kommer, så går jeg.Jestliže Per přijde, tak odejdu. Kommer du, skal du få middag.Pokud přijdeš, dostaneš oběd. Vedlejší věty (uvedené spojkami hvis, om nebo dersom) obsahují sloveso v přítomném čase. V hlavní větě se zpravidla používá budoucí čas, případně modální sloveso v přítomném čase. Nezapomeňte, že budoucí čas se v norštině často vyjadřuje i časem přítomným, zejména pokud jde o slovesa pohybu. Budoucí čas najdete v lekci . Podmínkové souvětí II Tento typ souvětí vyjadřuje, co by se hypoteticky stalo (v přítomnosti nebo v budoucnosti), pokud by byly splněny určité podmínky. Na rozdíl od předchozího souvětí je však méně pravděpodobné (resp. nepravděpodobné), že takové podmínky skutečně nastanou. Hvis jeg var deg, ville jeg kjøpe en bil.Kdybych byla tebou, koupila bych si auto. Hva ville du gjøre om du vant mye penger?Co bys dělal, kdybys vyhrál hodně peněz? Hvis jeg var rik, ville jeg kjøpe et nytt hus.Kdybych byl bohatý, koupil bych si nový dům. Kjøpte du billetter, ville han gå på kino.Kdybys koupila lístky, šel bych do kina. Jeg ville gjøre det hvis jeg visste hvordan.Udělal bych to, kdybych věděl jak. Vedlejší věta obsahuje sloveso v minulém čase. V hlavní větě stojí sloveso v podmiňovacím způsobu. Pořadí vět Pořadí vět v souvětí není striktně dané. Za vedlejší větou může stát věta hlavní, případně naopak. Pozor bychom si měli dát jen na psaní čárky. Čárku píšeme pouze tehdy, pokud začínáme vedlejší větou: Jeg ville kjøpe et stort hus hvis jeg var deg.Koupila bych si velký dům, kdybych byla tebou. Hvis jeg var deg, ville jeg kjøpe et stort hus.Kdybych byla tebou, koupila bych si velký dům. Porovnání Abyste lépe pochopili systém podmínek, porovnejte následující věty: Hvis du kjøper billetter, skal han på kino.Pokud koupíš lístky, půjde do kina. Hvis du kjøpte billetter, ville han gå på kino.Pokud bys koupil lístky, šel by do kina. Zatímco v prvním příkladu jde o podmínku uskutečnitelnou (je možné, že dojde k jejímu naplnění), druhý příklad vyjadřuje hypotetickou situaci (mluvčí ji považuje za nepravděpodobnou).
Ikke a podstatná jména V úvodních lekcích jsme se naučili, že zápornou částici ikke klademe v otázkách až za podmět. Har du ikke lyst til å gå på tur? Výklad o záporné částici ikke najdete v lekci . V této lekci jsme se však setkali se slovosledem, který tuto definici popírá. Ligger ikke leiligheten for langt fra sentrum? Pozorně se podívejte na obě věty a najděte jejich podmět. Zatímco v první větě plní úlohu podmětu osobní zájmeno du, ve druhé větě je podmětem podstatné jméno leilighet. Právě tato skutečnost má zásadní vliv na postavení nepřízvučných částic a některých příslovcí (nejen ikke, ale i kanskje, aldri apod.). a)Pokud plní v otázce úlohu podmětu osobní zájmeno, umístíme ikke za něj. Skal du ikke på kino? b)Pokud je však podmětem podstatné nebo vlastní jméno, které nestojí na začátku věty, umístíme částici ikke před podmět (=podstatné jméno). Skal ikke Hans på kino? Tento slovosled je zároveň nejen v otázkách, ale i v oznamovacích větách. I dag vil ikke Hans gå på ski.