Kommunikasjon
Samisk, ne lappisk
Sámové (v češtině tradičně známí jako Laponci) jsou jediní domorodí obyvatelé Skandinávie. Obývají nejsevernejší část Norska, Švédska, Finska a Ruska (Murmanská oblast). V tomto nehostinném prostředí žijí a kočují se stády sobů už pět tisíc let.
Za centrum sámské kultury v Norsku jsou považována městečka Karasjok a Kautokeino. V Karasjoku dokonce sídlí i sámsky parlament Sametinget (sámské parlamenty najdeme i ve Švédsku a Finsku). Jeho otevřením v roce 1989 vyvrcholila emancipace národa, který byl po staletí vystaven útlaku (ponoršťování či přijímání zákonů, které znemožňovaly Sámům vlastnit půdu).
Sámové už dnes útlaku nečelí. Kromě parlamentu mají i svou vlastní vlajku a hymnu, sámština má dokonce v Norsku status úředního jazyka. Na straně druhé se však musí vyrovnávat se změnami klimatu a životního prostředí.
Nejvýraznějším prvkem sámské kultury je joik, tradiční styl zpěvu. Joikem je možné přivítat nový den, pozdravit přátele, zklidnit podrážděné stádo sobů či spojit se s duší milované osoby, která už není mezi námi. Melodie, rytmus i slova se mohou měnit podle nálady a situace. Podstatou zpěvu je vyjádření emocí.
V moderní norštině označujeme Sámy slovem samer. Ale není to tak dávno, co se používal výraz lapper. Ten je dnes už archaický a nese s sebou negativní náboj. V jazyce proto dáváme přednost formám samer a samisk, ne lapper a lappisk.