Kommunikasjon

Části dne
en morgen ráno
en formiddag dopoledne
en middag poledne
en ettermiddag odpoledne
en kveld kvel večer
ei/en natt nɑtː noc
ei/en midnatt ˈmidnɑtː půlnoc
V norštině musíme mít na paměti, jaký úsek dne máme na mysli. Podle toho se mění předložka i tvar podstatného jména.
i morges ˈmoːrəs dnes ráno om morgenen ráno obvykle
i formiddag dnes dopoledne om formiddagen dopoledne obvykle
i ettermiddag dnes odpoledne om ettermiddagen odpoledne obvykle
i kveld dnes večer om kvelden večer obvykle
i natt dnes v noci om natten v noci obvykle
Pokud poukazujeme na aktuální nebo nadcházející část dne, použijeme předložku i a podstatné jméno v neurčitém tvaru: Vi sees i formiddag.Uvidíme se dnes dopoledne. Hun kommer i ettermiddag.Přijde dnes odpoledne. Hva vil du gjøre i kveld?Co chceš dělat dnes večer? Pokud chceme vyjádřit, že se něco obvykle děje v určitém úseku dne, použijeme předložku om a podstatné jméno v určitém tvaru: Jeg liker å jogge om morgenen.Ráno rád běhávám. Han leser om kvelden.Večer čte. Hun drikker kaffe bare om formiddagen.Kávu pije jen dopoledne. Pozor ovšem na spojení s příslovci tidlig ˈtiːdli brzy, sent seːnt pozdě či midt mit uprostřed, po kterých vždy následuje předložka på. tidlig på dagenbrzy/časně ráno sent på kveldenpozdě večer midt på nattauprostřed noci
Hodiny
Hva er klokka? Kolik je hodin?
Klokka er tre. 15:00
Klokka er fem over tre. 15:05
Klokka er ti over tre. 15:10
Klokka er kvart over tre. 15:15
Klokka er ti på halv fire. 15:20
Klokka er fem på halv fire. 15:25
Klokka er halv fire. 15:30
Klokka er fem over halv fire. 15:35
Klokka er ti over halv fire. 15:40
Klokka er kvart på fire. 15:45
Klokka er ti på fire. 15:50
Klokka er fem på fire. 15:55
Klokka er fire. 16:00
Namísto podstatného jména klokke můžeme v odpovědi použít i osobní zájmeno den, případně uvést jen časový údaj. Hva er klokka? Klokka er halv fire.Kolik je hodin? Je půl čtvrté. Hva er klokka? Den er halv fire.Kolik je hodin? Je půl čtvrté. Hva er klokka? Halv fire.Kolik je hodin? Půl čtvrté.
Poděkování V předešlých lekcích jsme se naučili několik formulací, kterými vyjadřujeme vděk. Nejběžnějším poděkováním je bez pochyby Takk! Pokud se nám nezdá dostatečně výstižné, volíme frázi Tusen takk! nebo Mange takk! Podobně nás už nezaskočí ani Takk for sist! Co však s následujícími výrazy? Vazbu Takk for sist si můžeme zopakovat v lekci 2. Takk for meg! Takk for i dag! Poděkování, které používá host při svém odchodu, např. po návštěvě, večírku ap. Takk for maten! Touto frází poděkujeme člověku, který nám připravil jídlo. Takk for alt! Doslova Děkuji za všechno!. Fráze, která v češtině zní celkem všedně. V norštině bychom se však před ní měli mít na pozoru. Takk for alt! se totiž používá v úplně jiném kontextu, než by nás napadlo. Tato tři slova často zaznívají na pohřbech, při pochovávání zesnulého, s nímž se rodina a přátelé takto loučí. Není to proto vhodný způsob, jak ukončit například první schůzku.
Nářečí Norský jazyk je charakteristický svou bohatostí nářečí. Ta mají na rozdíl od češtiny neobvykle silné postavení. Je zvykem, že Norové používají svůj dialekt i při oficiálních příležitostech, např. na úřadech či v parlamentu. Norský parlament Stortinget (na obrázku na začátku lekce) je proto pravděpodobně jediným zákonodárným sborem v Evropě, ve kterém se poslanci neostýchají řečnit v jazyce silně ovlivněném rodným nářečím. Existence velkého množství nářečí úzce souvisí s geografií. Vzdálenost mezi nejsevernějším bodem Norska Nordkappem a jeho nejjižnějším bodem Lindesnesem je srovnatelná se vzdáleností mezi Lindesnesem a Římem. Důležitou roli při utváření dialektů sehrávaly i přírodní hranice tvořené hlubokými fjordy a vysokými horami. Ty představovaly pro lidi těžko překonatelné překážky. Některá nářečí mohou být natolik specifická, že jsou pro ostatní Nory nesrozumitelná. Říká se, že nejtěžší na porozumění jsou dialekty z kraje Trøndelag. Nářečí se často odlišují v následujících znacích: zájmeno JEG Ve velké časti západního Norska se používá tvar eg eːg. Na severu a v kraji Trøndelag převládá æ æː. V Oslu a jiných částech východního Norska převažuje jeg jæi. zájmeno VI V západním Norsku je běžná forma me meː a mi miː, pro severní část kraje Innlandet tvar oss osː. V ostatních částech je kromě tradičního vi viː možné zaslechnout i ve veː. záporná částice IKKE Tvar ikke ˈikːe je běžný pro hlavní město a jeho okolí. Na západě, jihu a severu Norska můžeme zaslechnout i ikkje ˈiçe. V okolí jezera Mjøsa se používá tvar itte itːe, v Trøndelagu itj ic. vyslovování hlásky R Když budete cestovat po jižních a západních oblastech Norska, nebuďte zaskočení zvláštní výslovností hlásky r, tzv. skarre-r, která má blízko k francouzštině. V současnosti se rychle rozšiřuje i do oblastí, které dosud používaly tradiční r. Důvodem rychlého vzestupu skarre-r je skutečnost, že malým dětem dělá jeho výslovnost menší problémy než tradiční r. V současnosti se však rozdíly mezi dialekty částečne stírají. Důvodem je především migrace v rámci Norska. Na druhou stranu je nutné připomenout, že nové technologie umožnily častější kontakt mezi jednotlivými nářečími. Norové jsou zvyklí na velké množství jazykových variant. Možná i to je důvod, proč jim nedělá problém porozumět dánštině a švédštině (Dánové a Švédi naopak ve vzájemném porozumění zaostávají).