Grammatikk

Přivlastňování V norštině můžeme přivlastňovat třemi způsoby: Saský genitiv První možností je připojit koncovku -s k podstatnému jménu. Annas bokAnnina kniha guttens idéchlapcův nápad Lars' romLarsův pokoj Všimněte si, že podstatná jména, která končí na -s, tvoří saský genitiv jen pomocí apostrofu. Zároveň si musíme zapamatovat, že podstatná jména, která následují po saském genitivu, stojí vždy v neurčitém tvaru. Tento typ přivlastňování se používá především ve formálním projevu. Přivlastňování pomocí předložky til Pokud se chceme přiblížit hovorové řeči, dáváme přednost přivlastňování pomocí předložky til. Podstatné jméno stojící před předložkou je v tomto případě vždy v určitém tvaru. boka til AnnaAnnina kniha idéen til guttenchlapcův nápad rommet til LarsLarsův pokoj Přivlastňovací zájmena Přivlastňovací zájmena min (můj), din (tvůj), sin (svůj) a vår (náš) mění svůj tvar v závislosti na rodu a čísle podstatného jména. Ostatní přivlastňovací zájmena jsou nesklonná.
osoby muž. + (žen. rod) stř. rod mn. č. zvratné
můj min (mi) mitt mine min (mi) mitt mine
tvůj din (di) ditt dine din (di) ditt dine
jeho hans hans hans
její hennes hennes hennes sin (si) sitt sine
jeho dens/dets dens/dets dens/dets
náš vår vårt våre vår vårt våre
váš deres deres deres deres
jejich deres deres deres sin (si) sitt sine
Přivlastňovací konstrukci lze vytvořit dvěma způsoby. Zájmeno může stáz před i za podstatným jménem, ke kterému se vztahuje. a)PODSTATNÉ JMÉNO + PŘIVLASTŇOVACÍ ZÁJMENO Jde o méně formální a častější způsob. Přivlastňovací zájmeno umístíme za podstatné jméno, které musí být v určitém tvaru. leiligheten minmůj byt boka ditvoje kniha toget vårtnáš vlak billettene deresvaše/jejich lístky b)PŘIVLASTŇOVACÍ ZÁJMENO + PODSTATNÉ JMÉNO Druhým způsobem, častěji používaným ve formálním projevu, je umístit přivlastňovací zájmeno před podstatné jméno. V takovém případě je podstatné jméno v neurčitém tvaru. min leilighetmůj byt din boktvoje kniha vårt tognáš vlak deres billettervaše/jejich lístky Všimněte si, že ženské tvary mi, di a si lze použít jen v postavení za podstatným jménem, např. boka mi. V pozici před podstatným jménem musíme volit jen mužský tvar min, din a sin, např. min bok. Pokud přivlastňujeme osobě, která je shodná s podmětem věty, musíme použít zvratné tvary přivlastňovacích zájmen, např.: Jeg besøkte venninna mi/min venninne.Já jsem navštívil svou kamarádku. Jde o stejný princip, jako když v češtině používáme zájmeno svůj, avšak s tím rozdílem, že norština používá zvláštní tvary sin (mužský rod), si (ženský rod), sitt (střední rod) a sine (množné číslo) jen pro třetí osobu jednotného a množného čísla. U ostatních osob jsou tvary shodné s tvary základního přivlastňovaní. Porovnejte: Jeg ser på huset mitt/mitt hus.Dívám se na svůj dům. Han ser på huset sitt/sitt hus.Dívá se na svůj dům. svůj vlastní dům Han ser på huset hans/hans hus.Dívá se na jeho dům. dům někoho jiného c)V současné hovorové norštině se do popředí dostává nový způsob přivlastňování: Anna sin bokAnnina kniha gutten sin idéchlapcův nápad Lars sine romanerLarsovy romány Na prvním místě stojí podstatné jméno, kterému přivlastňujeme. Všimněte si, že podstatné jméno nepřijímá genitivní koncovku -s. Následuje příslušný tvar zájmena sin svůj, který je ve shodě s gramatickým rodem přivlastňovaného objektu. Shrnutí Všimněte si, jakými různými způsoby můžeme v norštině přivlastňovat. Jeg er på Annas rom.Jsem v Annině pokoji. Jeg er på rommet til Anna.Jsem v Annině pokoji. Jeg er på rommet hennes/hennes rom.Jsem v jejím pokoji. Jeg er på Anna sitt rom.Jsem v Annině pokoji.