doba

время n, момент m, (historické období) эпоха f

od té doby co...
с того времени, когда...
s tvo vreměňiˌ kgda
(až) do té doby
до тех пор, до того времени
d těch porˌ d tvo vreměňi
tou dobou
в то время
f to vremja
touto dobou
в это же время
vetə že vremja
poslední dobou, v poslední době
в последнее время
f psľedněje vremja
v kteroukoli denní či noční dobu
в любое время дня и ночи
v ľuboje vremja dň i noči
po dobu (trvání) čeho
во время (длительности) чего
v vremja (dľitěľnəsťi)
v současné době
в настоящее/нынешнее время
f nstjaššeje/nyněšněje vremja
celou (tu) dobu
всё время
fsjo vremja
ještě nějakou dobu
ещё некоторое время
jiššo někətərəje vremja
pracovní doba
часы работы, рабочее время
čsy rbotəˌ rbočeje vremja
zavírací doba
время закрытия
vremja zkryťij
otvírací/prodejní doba
время/часы работы
vremja/čsy rbotə
doba bronzová
бронзовый век
bronzəvəj věk
doba kamenná
каменный век
kaměnəj věk
držet krok/jít s dobou
идти/шагать в ногу со временем
itťi/šgať v nogu s vreměněm
(Dnes) je jiná doba.
Теперь другое время.
ťipěrˈ drugoje vremja
Předstihl (svou) dobu.
Он опередил своё время.
on piriďil svjo vremja
No to je doba! (to trvalo)
Наконец-то!
nəkněc-tə!