konec

конец m, окончание n, (románu ap.) заключение n

(To) je konec.
Это конец!
etə kněc!
Ještě není konec!
Это не конец!
etə ně kněc!
No to je konec! (to už je moc)
Это уже слишком.
etə uže sľiškəm
Přečti to až úplně do konce.
Прочитай до самого конца.
prčitaj d saməvə knca
Byl jsem třetí od konce.
Я был на третьем месте с конца.
j byl n treťjem městě s knca
Dokončí to do konce roku.
Они это закончат до конца года.
ňi etə zkončət d knca god
Je to na druhém konci města.
Это на другом конце/краю города.
etə n drugom knce/krju gorəd
Konec dobrý, všechno dobré.
Всё хорошо, что хорошо кончается.
fsjo chršoˌ što chršo knčajec
Je u konce svých sil/se silami.
Её силы на исходе.
jijo silə n ischodě
Nějak jsme to vzali za špatný konec. (začali jsme špatně)
Мы начали не с того конца.
my načəľi ně s tvo knca
na konci stránky
в конце страницы
f knce strňicə
koncem tohoto měsíce
в конце этого месяца
f knce etəvə měsjac
koncem devadesátých let
в конце девяностых годов
f knce ďivinostəch gdof
na konci týdne/ledna
в конце недели/января
f knce ňiděľi/jinvrja
pět kol do konce
за пять кругов до конца
z pjať krugof d knca