povídat, povědět
si, (vyprávět) fortelle
Něco vám povím...
La meg fortelle deg noe...
ˈlɑː ˈmæi foˈʈelːe ˈdæi ˈnuːe
Povězte mi o tom víc.
Fortell meg noe mer om det.
foˈʈel ˈmæi ˈnuːe ˈmeːr ˈom ˈdeː
Nepovídej! (Vážně?)
Virkelig?
ˈvirkəli?
Co to povídáš?
Hva prater du om?
ˈvɑ ˈprɑːtər ˈdʉː ˈom?
No to mi povídej! (já vím nejlépe)
Forteller du meg dette?!
foˈʈelːər ˈdʉː ˈmæi ˈdetːe?!
A ona (mi) povídá...
Og hun sier (til meg)...
ˈoː ˈhʉn ˈsiːər (ˈtil ˈmæi)
Tak povídej, jsem jedno (velké) ucho!
Snakk i vei, jeg er lutter øre.
ˈsnɑkː ˈiː ˈvæiˌ ˈjæi ˈæːr ˈlʉtːər ˈøːre
Pověděl to na mě. (požaloval)
Han svertet meg.
ˈhɑn ˈsvæʈet ˈmæi
Jedna paní povídala. (nevěřím)
Ikke tro på alt folk sier.
ˈikːe ˈtruː ˈpoː ˈɑlt ˈfolk ˈsiːər
To je na dlouhé povídání.
Det er en lang historie.
ˈdeː ˈæːr ˈeːn ˈlɑŋ hiˈstuːrie
O čem jste si povídali?
Hva har dere snakket om?
ˈvɑ ˈhɑːr ˈdeːre ˈsnɑkːet ˈom?
Nemám chuť si povídat.
Jeg har ikke lyst til å prate.
ˈjæi ˈhɑːr ˈikːe ˈlʏst ˈtil ˈo ˈprɑːte